ROZDĚLENÉ VZPOMÍNKY – Online výstava

Československo, soužití, nacistická okupace a vyhnání německy mluvícího obyvatelstva 1937–1948

Výstava

Virtuální výstava prezentuje události let 1937 až 1948 skrze vyprávění a vzpomínky pamětníků, kteří dnes žijí v Rakousku, Česku a na Slovensku.

V popředí výstavy stojí vlivy tzv. „velké“ historie ve středoevropském prostoru na životy jednotlivců: jejich zkušenosti a prožitky, jejich perspektivy a manévrovací prostory pro vlastní rozhodnutí, které jim v poválečných a totalitárních podmínkách ještě zbyly.

V letech 2014-2015 bylo natočeno celkem 37 video-rozhovorů, které byly tematicky sestříhány právě s důrazem na významné dějinné události. Online verze výstavy se snaží být zprostředkováním původní výstavy, která byla k vidění v letech 2016-2019 ve třech partnerských zemích a Německu.  

Hlavní vedoucí projektu: Georg Traska (Institut für Kulturwissenschaften und Theatergeschichte, ÖAW)
Vedení projektu za ČR: Tereza Vávrová (Antikomplex, z.s.)
Vedení projektu za SR: Andrej Čierny (Antikomplex.sk)

Rozhovory vedli: Georg Traska, Tereza Vávrová, Andrej Čierny, Kristýna Hlavatá
Kamera: Štěpán Pech, Ursula Henzl, Paulina Durinová, Zuzana Kallová, Marek Durdiak, Georg Traska , Juraj Valica
Střih: Georg Traska, Tereza Vávrová, Štepán Pech, Ursula Henzl, Andrej Čierny, Vladimíra Hradecká
Postprodukce: Štepán Pech (Video), Stanislav Kejval (Zvuk)
Titulky: Zuzana Brejcha, Katarina Csanyiová, Irena Dudová, Veronika Fričová, Tomáš Fridrich, Maja Konstantinović, Karolína Kousalová, Alena Novosadová, Marco Nyvlt, Andrea Ozabalova

Volkskundemuseum Wien
Laudongasse 15–19, 1080 Wien

T: +43 1 406 89 05
F: +43 1 408 53 42
E: office@volkskundemuseum.at
W: www.volkskundemuseum.at

// COVID-19: Info zum Museumsbetrieb //

Öffnungszeiten
Museum:
Di bis So, 10.00 bis 17.00 Uhr
Do, 10.00 bis 20.00 Uhr
Bibliothek:
Nach Voranmeldung
SchönDing Shop:
Di bis So, 10.00 bis 17.00 Uhr
Do, 10.00 bis 20.00 Uhr

Hildebrandt Café:
Di bis So, 10.00 bis 18.00 Uhr
Do, 10.00 bis 20.00 Uhr

Mostothek:
Di, ab 17.00 Uhr


Mitglied werden im Verein für Volkskunde!

Blog MuSOJAm. Soja im Museum
Blog iAbgestaubt
Blog Private Fotografie


© Georg Traska (ÖAW)

Sousedství a přátelství

Sousedství je nejmenší komponentou společenského soužití.
_více
© Georg Traska (ÖAW)

Mezi identitami

Při sčítání lidu v době první Československé republiky se začalo zjišťovat národnostní složení obyvatelstva, a to na základě mateřského jazyka.
_více
© Georg Traska (ÖAW)

Doba národního socialismu

Po přibývajících národnostních konfliktech zničila nacistická ideologie soužití rovnoprávných občanů a poznamenala nevratnou radikalizací vztah „Čechů“ a „Němců“.
_více
© Georg Traska (ÖAW)

Konec války

Poté, co nacisté doslova do poslední chvíle války šířili teror a násilí, prováděli popravy a hnali polomrtvé vězně z koncentračních a vyhlazovacích táborů přes celou zemi, se situace náhle obrátila.
_více
© Georg Traska (ÖAW)

Vyhnání a nucené práce

Když Československo začalo s vyháněním a vysídlováním Němců, byly tyto praktiky v Evropě již poměrně „běžným“ politickým nástrojem. Mezi lety 1938 a 1950 bylo v Evropě přesídleno asi 35 milionů lidí.
_více
© Georg Traska (ÖAW)

Vyhnanie a nútené práce

Keď Československo začalo vyháňať a vysídľovať Nemcov, bolo nútené presídľovanie v Európe už pomerne bežným politickým nástrojom. Medzi rokmi 1938 a 1950 bolo v Európe presídlených asi 35 miliónov ľudí.
_více
© Georg Traska (ÖAW)

Ztracený dům a uchovaný domov

Vyhnaným i zůstavším Němcům v paměti nejvíce utkvěl šok, který prožili, když byli vyhozeni z vlastního domu, ve kterém museli zanechat praktický veškerý svůj majetek.
_více
© Georg Traska (ÖAW)

Kulturní krajina pohraničí S

V kulturní krajině – tedy v člověkem utvářené, obdělávané a kultivované přírodě – jsou historické zvraty a ztráty spojené s vyhnáním Němců mimořádně dobře viditelné.
_více
© Georg Traska (ÖAW)

Příchod

Příchod do nového prostředí po útěku nebo vysídlení znamená ztrátu, znamená být znovu závislý na druhých v novém prostředí: na jejich ochotě přijmout nově příchozí, aby mohli začít nový život, a na pochopení jejich tradic, z nichž se rodí nový život.
_více
© Georg Traska (ÖAW)

Návrat a vzpomínky

Návrat přerušuje kontinuální tok vzpomínek na ztracený domov a původ. Opakované setkání s lidmi a místy může částečně překrývat původní vzpomínky.
_více
© Georg Traska (ÖAW)

Dědictví historie

Historický diskurs byl v Československu po dlouhou dobu určován komunistickým narativem, který vyhnání a vysídlení německojazyčného obyvatelstva viděl jako nutnost, poválečné účtování bylo uzavřeným tématem.
_více
© Georg Traska (ÖAW)

Brno/Brünn

Okolo 20% obyvatel Brna se při sčítání lidu v roce 1930 hlásilo k německé národnosti.
_více
© Georg Traska (ÖAW)

Pozsony-Pressburg-Bratislava. Konec multietnického města

Bratislava/Pressburg/Poszony – nebo také „Prešporok“ byl trojjazyčným multietnickým a multikonfesním městem, které profitovalo ze své pestrosti. O tom vypráví všichni pamětníci v našem projektu.
_více
© Georg Traska (ÖAW)

Slovenské národní povstání, evakuace Němců a návrat S

Slovenské národní povstání vypuklo v srpnu a trvalo až do října roku 1944. Bylo namířené proti klerofašistické vládě a jejím napojení na Německou říši. Cílem povstání bylo otevření země pro blížící se sovětská vojska.
_více
© Georg Traska (ÖAW)

Židovská zkušenost

Židé patřili společně se stejně rasově pronásledovanými Romy a Sinthy pod nacistickou hrůzovládou k nejvíce trpícím.
_více

Video portréty

© Georg Traska (ÖAW)

Video portréty

od 37 partnerů projektu v rozhovoru
_více
Pod titulem projektu „Bringing Together Divided Memory“ jsme spojili historické pohledy na téma „Nacionální socialismus a vyhnání“ z České republiky, Slovenska a Rakouska do společného středoevropského příběhu. Projekt se skládá z biografických video-rozhovorů, spojuje vyprávění a vzpomínky v trojjazyčný popis tohoto období, a tak dekonstruuje narativy omezených národních příběhů. Projekt se zaměřuje na časový úsek pozdních 30. let, zachytitelný v současnosti metodou orální historie – tedy na rostoucí národnostní napětí a „Sudetoněmeckou krizi“ jakožto počátek nacionálněsocialistického rozbití československého státu –, na druhou světovou válku, na vysídlení „Němců“ z Československa v letech 1945/1946 a konečně uzavření železné opony po převzetí moci komunisty v únoru 1948. Dozvuky těchto událostí a vzpomínky účastníků sahají až do současnosti.

Respondenty jsme hledali především dotazy v sociálních médiích nebo přes profesní a soukromé mailing-listy. Tímto způsobem bylo možné nalézt mnoho lidí, s nimiž o této historické zkušenosti ještě nebyl veden rozhovor. Rešerše přes instituce jako je Svaz vyhnanců má oproti tomu nevýhodu, že zprostředkují častěji „ověřené“ respondenty, kteří se řídí v mnohem větší míře určitým kolektivním narativem, jenž se v instituci během desetiletí vytvořil.

Zvláštním kritériem při rešerši – v souladu s transnacionálním charakterem projektu – byla komplexnost biografií, které odporovaly národním Buď-Anebo: biografie lidí z česko-německých nebo slovensko(-maďarsko)-německých smíšených rodin, biografie vícejazyčně vyrůstajících lidí, biografie primárně německy mluvících Židů, kteří byli pronásledování nacisty a – pokud přežili – byli po roce 1945 zase často diskriminováni kvůli své německojazyčnosti, biografie jiných německojazyčných odpůrců nacismu atd. Výrazně „národně“ utvářené příběhy našly v projektu také své místo – jako svědectví o vlastním někdejším přesvědčení nebo víceméně nepřerušené historicky zaujaté pozice až do současnosti.

V rámci celého projektu jsme se snažili o co největší rozmanitost perspektiv historicko-biografické zkušenosti, abychom poukázali na kognitivní možnosti a schopnosti jednat, jimiž lidé disponovali v průběhu historie, i za totalitních nebo válečných poměrů i ve své biograficky-historické reflexi. Obecněji formulováno se zde tak rýsuje – jakožto mimořádný potenciál orální historie – rozmanitost mikrohistorie ve vztahu k politické makrohistorii.

Historický úvod

Při svém vzniku v roce 1918/1919 převzalo Československo etnickou rozmanitost rozpadnuvší se podunajské monarchie. Roku 1921 bylo sečteno 8,8 milionu Čechů a Slováků, 3,2 milionu Němců, 0,7 milionu Maďarů, půl milionu podkarpatských Rusínů, téměř 200 000 Židů, 100 000 Poláků a několik dalších menších skupin.

Koncepce státu kolísala mezi mnohonárodnostním státem po vzoru Švýcarska a národním státem, v němž žily „národnostní menšiny“ vedle československého „státotvorného národa“. I když se prosadila forma národního státu, bylo Československo funkční parlamentní demokracií se stejnými občanskými právy pro všechny obyvatele a s dalekosáhlými právy pro menšiny. Chybělo však plnohodnotné zrovnoprávnění stejně jako politicky rovné zacházení se všemi regiony ze strany centralistické pražské vlády.

Stejně jako mnoho států střední Evropy meziválečné doby trpělo i Československo napětím mezi národnostními a jazykovými skupinami, přičemž toto napětí zůstávalo únosné, dokud se odehrávalo v demokratickém rámci. Národní agitace podněcovala, především v mnohojazyčných městech, také pozitivní soutěživost při zakládání kulturních a vzdělávacích institucí.

Hospodářská krize 30. let se v průmyslu převážně německy mluvícího pohraničí státu projevila mnohem výrazněji než ve vnitrozemí. Mezi Němci bylo v roce 1936 třikrát více nezaměstnaných než mezi Čechy. Centrální československá vláda se příliš nesnažila tento rozdíl vyrovnat, což posilovalo separatistickou Sudetoněmeckou stranu (Sudentendeutsche Partei, SdP) v čele s Konradem Henleinem a oslabovalo německé „aktivisticky“ (na spolupráci v rámci československého státu) zaměřené politické strany. V parlamentních volbách 1935 se stala SdP s 68 % nejsilnější stranou v pohraničí. SdP se stále silněji orientovala na NSDAP, byla z Německa finančně podporována a vyvíjela stále vyšší tlak na německojazyčné obyvatele pohraničí. Zejména v reakci na „anšlus“ (připojení) Rakouska k Německé říši v březnu 1938 se stále větší část Němců žijících v pohraničí odkláněla od spolupráce s československým státem a občanské strany se připojily k separatismu. Když získala SdP v květnu 1938 za mohutných hrozeb obyvatelstvu v komunálních volbách v pohraničí 90 % hlasů, byla plně „zglajchšaltována“ s NSDAP a její totalitární, rasistickou a expanzivní politikou a plánovitě odmítala veškeré ústupky pražské vlády.

Při mnichovské dohodě v září 1938 odsouhlasily nejvlivnější evropské státy své doby - Francie, Anglie a Itálie – bez účasti československých zástupců – připojení německojazyčného pohraničí k Německé říši. Ač měla dohoda posloužit evropskému míru, vydala Československo napospas národněsocialistické expanzivní politice a vedla o půl roku později k úplnému zničení státu. Hitler anektoval zbylá česká území jako „Protektorát Čechy a Morava“. Slovensko se oddělilo jako samostatný fašistický stát existující z Hitlerovy milosti.

Edvard Beneš zřídil v Londýně československou exilovou vládu, která pracovala po celou dobu národního socialismu na budoucí obnově státu. Po zkušenosti z let 1938/39 plánoval Beneš od počátku oslabení německého vlivu v budoucím státu, přičemž kvantitativní redukce téměř 3,5 milionu Němců v Československu se měla realizovat podle prvních plánů z velké části odstoupením území. V průběhu války a s přibývajícím roztrpčením nad nacionálněsocialistickou hrůzovládou se proměňovalo zrušení Mnichovské dohody stále více směrem k úplnému vyhnání bez odstoupení území. Beneš pro to nacházel ne naprostou, ale rostoucí podporu spojenců, nejvýrazněji ze strany Sovětského svazu. Fakt, že se národně-občanský politik Beneš opřel pro budoucí vyhnání právě o tento mocenský faktor, přispělo k jeho vlastnímu pádu a ke komunistickému státnímu převratu v únoru 1948.

Vyhnání a vysídlení německojazyčného obyvatelstva probíhalo ve dvou etapách:
1. v „divokém“, nicméně politicky organizovaném vyhnání asi 800 000 „Němců“ bezprostředně po válce, které si vyžádalo tisíce mrtvých;
2. ve vysídlení asi 2,2 milionu lidí schváleném Postupimskou konferencí v srpnu 1945.
240 000 „Němců“ zůstalo v Československu; velká část z nich později v několika fázích (do 1948 a 1968) emigrovala.

Na Slovensku probíhal celý tento úsek dějin značně odlišně. Slovenští Němci („Karpatští Němci“) představovali kvantitativně mnohem slabší skupinu než čeští, moravští a slezští Němci. Neexistovalo žádné souvisle německy osídlené pohraničí. Většina Němců žila v multietnickém městě Bratislavě a na dvou jazykových ostrovech ve Spiši a v Hauerlandu, jejichž obyvatelstvo bylo rovněž jazykově, etnicky a nábožensky silně smíšené.

V tomto nezávislém klerikálně-fašistickém státu založeném v roce 1939 bylo soužití Němců a Slováků zprvu nerušené. Češi museli částečně zemi opustit. Židé byli radikálně pronásledováni, deportováni a vražděni v německých vyhlazovacích táborech.

Teprve při Slovenském národním povstání v roce 1944 se zdvihl ze strany místních i zahraničních partyzánských hnutí masivní odboj proti fašistickému režimu a jeho nacionálněsocialisticky orientované politice – a s tím také násilí vůči německojazyčným obcím. Národní povstání, ke kterému se kromě partyzánů připojila také značná část slovenské armády, mělo otevřít zemi blížící se sovětské frontě a následně přivodit politický převrat. Povstání ztroskotalo a bylo německou armádou, která páchala zločiny i na slovenském civilním obyvatelstvu, krvavě potlačeno. Pro německojazyčné civilní obyvatelstvo, které bylo mnohem méně národně orientované než Němci z českých zemí, se zhoršily životní podmínky. Po národním povstání a vzhledem k blížící se sovětské frontě začala evakuace německojazyčného obyvatelstva ze Spiše na východním Slovensku a méně systematicky z Hauerlandu. Z Bratislavy lidé prchali. Část obyvatel se po skončení války vrátila zpět a mohla se zde opět usadit. Vyhnání „Němců“ bylo ve slovenské části obnoveného československého státu méně systematické než v Česku, a zůstaly tam tak zachovány malé části tradičního německého osídlení. Maďaři a Romové byli ve velké míře přesídleni do vylidněných Sudet.